Pár slov o mě

Na kolo jsem poprvý sednul v létě roku 1988, když mi bylo šest let. Už ani nevím, proč tak pozdě. Značku svýho prvního bicyklu si ale pamatuju přesně. Spurt Extra. Osmdesátky pomalu končily a s nima toho odcházelo hrozně moc. Když se Spurt definitivně rozpadl, dostal jsem cestovní Esku. Rodiče ji vybrali tak, abych na ni dorostl. A mě to bolelo pokaždý, když jsem z ní sesedal. Můj rozkrok se s železnou pravidelností setkával s horní rámovou trubkou. Byla prokladě vysoko. Záhy poté do Česka vtrhnul vynález horského kola a Eska začala být v mý sociální bublině pro smích. Vystřídal ji Author Texas. Kus poctivýho železa. Na moji subtilní postavu až přespříliš, ale nevadilo to. Hlavně že měl 18 převodů, rovný řídítka a terénní pláště.

Rychlebské hory s Garym

Střih. Psal se rok 1998, když jsem na konci podzimu potkal svý bývalý spolužáky ze základky, Libora a Vencu. Domluvili jsme si vyjížďku do Jizerek. Vymrzli jsme tam tenkrát, ve sněhu se brodili... i tak byl ale návrat plný nadšení. A smělých plánů. Následující rok jsme začali do hor zdrhat pravidelně. Do Jizerek nebo na Ještědský hřeben. Svátečně do Lužiček. Byla to krásná a pionýrská doba. Rodiče na vandrování moc nebyli, a tak jsem okolní kopce do tý doby skoro neznal. Na spoustu míst, který dnes znám nazpaměť, mě tenkrát dovezlo právě kolo. Do paměti jsem si stihl uložit holý jizerský pláně, zbytky mrtvých lesů, liduprázdný hory, tichou Jizerku. Proměnily se za ty roky k nepoznání.

Dolomity na Cannonu

Střih. V roce 2017 jsem odhrnul silnou vrstvu prachu ze svých vzpomínek. Malevil Cup, Rallye Sudety, Rychlebky, Singltrek, Zlatý návrší, Lago di Garda, Dolomity, Passo Stelvio, Passo Pordoi, Bormio, Svatý Mořic... Kolo bylo pevným bodem mýho života až do roku 2014, kdy se narodila malá Nina. Z časových důvodů jsem tehdy vyměnil kolo za pár běžeckých bot. V onom roce 2017 jsem se začal pomalu vracet. Na jaře 2018 jsem si domů přivezl ikonu. Ocelový gravel od Toma Ritchey. Začal mě neskutečně bavit. Na konci roku jsem koupil starý Author Sector. Začal dávat dokupy novou dílnu. Vzkřísil svoje starý závodní kolo...

Pár slov o dílně

Pomalu, ale jistě se plnící prostor šestnácti metrů čtverečních. Na konci roku 2020 jsem do čtverce o straně čtyř metrů nacpal deset retro horských kol s datací 1993-2000 a jedenáctou moderní krosku z roku 2018. Začínám přetékat a ptám se sám sebe: Co dál? Tři dny po Štědrém večeru mě osvítila myšlenka na očistu šuplíků, krabic a ostatních ploch, které jsou v dílně poseté součástkami. Zrodil se onen desátý stroj, na který jsem začal v jedenáct v noci instalovat součástky "co dům dal". Cíl? Zužitkovat všechno, co zužitkovat lze, stvořit funkční ocelové kolo na takové ty běžné vyjížďky (nikoliv retro vyjížďky, po kterých musí bolet nejen nohy, ale i něco navíc, jinak to nemělo cenu). A ostatní na přelomu roku podrobit ostré selekci.

Lukáš GT Karakoram

Dílna je skromným útulkem, ve kterém amatérský mechanik (já) nachází klid a mír v duši. Stranou lidí obývajících ostatní prostory společného obydlí. Filozofie vycházející z mechanikovy hlavy, rukou, z montážního stojanu, několika krabic nářadí, olejů, vazelín, šroubků, bovdenů, lanek, podložek atd., je neustále ve vývinu. Na počátku nebylo nic. Pouze vzpomínky na adolescentní období (viz výše) a neurčitá záliba ve starých strojích s větší či menší patinou, avšak vždy plně funkčních. Postupně se přidal respekt k době, ve které stroje vznikaly a požadavek na užitnou hodnotu. Tou je myšlena možnost se kdykoliv vyšvihnout do sedla, uchopit řídítka a vyrazit do lesa. Z požadavku užitné hodnoty vyplývají určité ústupky době vzniku, které jsem mechanikovi (sobě) povolil. Doba devadesátek například příliš neřešila ergonomii. Do hledáčku firem se téma začalo dostávat až o dekádu později. Přivírám proto oči při volbě sedla. Případně nechávám původní, ale na švih měním za svůj oblíbený model WTB Silverado. Gripy a pláště mají rovněž výjimku. Dobré dobové pláště navíc aby člověk pohledal. Vždy jsou bonusem... když už se najdou.

Sbírka Author Sector

Zde příklad repase, kterých by chtěl mechanik zažívat více. Přes sociální síť a výbornou skupinu Urbanvelo Unlimited se mi podařilo dotáhnout nákup dlouho hledaného GT Karakoram ročníku 1993 v barvě Ferrari Red s nakopnutou vidlicí a patinou dlouho odstaveného stroje. Pod nánosem patiny se skrýval poměrně zachovalý katalogově vybavený stroj. Dílnou před nějakým časem prošel jiný model této kultovní značky a po něm zbyla pevná ocelová vidlice GT Bologna Lite. Ty dva to daly dohromady. Výsledek překonal očekávání. Rudý ocelový rám z trubek Tange Infinity, černá tripple butted vidlice, černá jednadvacetirychlostní sada Shimano Deore LX dohromady vytvořily působivý celek. Několik decilitrů Konkoru vychrstlých na sedlovku GT zaseknutou v rámu, zarezlý střed a do útrob zatuhlých řadících páček. Nutnost rozebrat vše do posledního šroubku či konusu. To vše vzbudilo ony výše zmíněné touhy po dalších půdních a stodolních nálezech z dob, kdy mechanik teprve začal objevovat kouzlo cyklistiky v sedle Authoru Texas s palcovým řazením SIS.

Author Extreme zluty Author Extreme cerveny

Závěrem něco ke směřování sbírky vznikající na oněch šestnácti metrech čtverečních. Za dva roky se mi podařilo získat tři po sobě jdoucí ročníky Author Sector (96-98), nejvyššího ocelového modelu devadesátkového lídra trhu. Na poli tuzemském chci ještě sbírku doplnit o modely Magic (de facto se jedná o model Sector nabízený ve své době za zvýhodněnou cenu amatérským závodníkům) a Extreme (závodní stroj z top trubek Ritchey svařovaný v nuselské dílně Roberta Štěrby, velmi málo vídaná záležitost). Na poli zahraničním chci velmi pozvolným tempem přidávat zajímavá horská kola z USA a Kanady. V závislosti na nabídce, času a finančních prostředcích. Prostoru je tu na několik životů:-)

Starý kola

Starý horský kola zlatý éry 90tých let. Příběhy a fotky z jedný skromný sbírky z dílny na severu Čech, příběhy a fotky kol dalších českých sběratelů.

Instagram ikona